První zmínka o lačnovském rybníku je z bysterské kroniky z 16. století, kdy byl založen bysterským panstvím.
Dle dochovaných dokumentů je rybník od poloviny 19.století (pravděpodobně i dříve ) v majetku Josefa Musila a slouží převážně jako zásobarná vodní energie na jeho mlýn. Rybník je zásobován vodou z Bíleho potoka, který pramení v Pomezí, v Sádku se do něj vlévá Černý potok a u Maxiček potok Korouhevský. V Lačnově se potok vlévá do Svratky.
23.10. roku 1891 ve mlýně vypukl požár, který se podařilo brzy zdolat, majitelem mlýna je Sylvestr Musil, který je zapsán jako majitel mlýna a pily i v roce 1930.
Někdy začátkem roku 1900 je ke mlýnu postavena i pila, takže voda slouží i na pohon lačnovského katru, tehdy dřevěná jednolistová pila. V roce 1924 je mlýn poškozen požárem a poté nově postaven, ale na mlynářské stroje již nezbyly finance a tak zůstala nově zbudovaná mlýnice prázdná. Ve spodní časti jsou dodnes patrné betonové zakladové desky, které marně čekaji na nové mlynářské stroje. Pila se dále rozvíjí je zakoupena modernější litinová rámová pila od firmy Kratochvíl. Mlýnské kolo již na pohon rámové pily nestačí a Sylvestr Musil vnuk Josefa Musila prodává les a kupuje v roce 1927 novou dvojitou turbinu systém Francis od firmy Breitfeld Daněk a.s. Blansko. Turbína je výkonná a plně postačuje k pohonu ramové pily a dalšího strojního zařízení pily. Mimo pracovní dobu pily, vyrabí turbína i el. proud pro obec Lačnov. Nutno podotknout, že v Lačnově byla zavedena elektřina až po roce 1945. Po roce 1945 je opět vyměněn uzlový stroj na pile již pod taktovkou Miloslava Musila a to za výkonnou rámovku německé výroby značky Günther & Lohse. Pila s tímto strojem nemá v širokém okolí konkurenci. Radost z nového stroje však majitelům netrvá dlouho, protože přicházi rok 1948 a s ním se k moci v Československu dostávají komunisté, kteří likvidují veškeré podnikání a soukromé vlastnictví. V roce 1953 je majitelům znárodněn (zabaven) rybník i pila a celý objekt bývalého mlýna vč. pozemků. Tímto je veškerý vývoj zastaven a dochází k devastaci majetků. Rybník je postupně zanášen říčním sedimentem, dochází k několika pokusům o vybrání, ale nakonec je v 60. letech zanesen uplně a postupně zarůstá rákosem, trávou a naletovými dřevinamy. Pila nadále vyrábí pod hlavičkou místního JZD, původní majitelé na ní ovšem nemají přistup. Po zanesení rybníka, přestáva fungovat i vodní turbína. Rámová pila je nyní poháněna pouze el. proudem. Dubová stavidla postupně hnijí a ostatní zařízení nutné pro obsluhu vodního díla je v rámci tehdejšího hesla “ všechno patří všem“ rozkradeno. Pila jakž takž funguje, ale bez žadných investic do rozvoje. Častá obměna obsluhy a zanedbávání zakladní údržby strojového zařízení vede k prasknutí ojnice a ohnutí hřídele setrvačníku rámové pily v roce 1984 a tím je i provoz pily ukončen.
Vysvobozením se stáva rok 1989 a pád komunistického režimu. Majetek je v rámci restitucí vrácen původním majitelům, avšak v horším stavu, než jim byl před 40 lety zabaven, vše je v dezolátním stavu. V roce 1991 Miloslav Musil ve svých 67 letech obnovuje provoz pily. Je opravena původní rámová pila Günther & Lohse a dvoukotoučová omítací pila Kirchner, stroje, které k plné spokojenosti a požadovanému výkonu fungují dodnes. V roce 2007 přebírá vedení pily Michal Musil, pravnuk posledního mlynáře Sylvestra Musila a postupně provoz modernizuje a dále rozvíjí.
V roce 1994 je rybník pronajmut poličskému rybářskému sdružení, které přislíbilo zafinancování znovuobnovení lačnovského rybníka. Před samotným vybráním bylo nutno detektory zkontrolovat, jestli se v nánosech nevyskytuje nevybuchlá munice, kterou podle pamětníků do rybníka házeli na konci druhé světové války stahující se německá vojska. Nic takového se však nenašlo, a tak byl rybník upěšně vybrán a v roce 1994 slavnostně znovu napuštěn. Rekonstrukcí prošly hráze, byla vybudováná nová vpusť i výpusť a vybrané nánosy hlíny posloužily k rekultivaci poličské skládky odpadů. V rybniku byl vytvořen malý ostrůvek okolo letité olše, která vyrostla za uplynulých 30 let, kdy v něm nebyla voda. V roce 1995 byla zrekonstruovaná i původní vodní trubína a opět začala vyrábět eletrický proud a nadále slouží k pohonu rámové pily v kombinaci s el. proudem. Rybník tedy nyní zase slouží k učelům užitkovým i rekreačním - kterým je sportovní rybolov.
V roce 1659 založil hrabě Max Valentin z Martinic v Lačnově u řeky Svratky hamry, ve kterých se tavila železná ruda a zní se vyráběly železné výrobky. Okolní lesy se kácely na milíře a hrabě tyto paseky věnoval několika rodinám, které si zde vystavěly své domy. Tak vznikla osada, kterou hrabě pojmenoval po své manželce – Kateřinky. Druhá osada dostala jméno po hraběti – Maxičky. V roce 1677 byly železárny v Lačnově zrušeny, neboť výroba železných výrobků se nevyplácela.
Kliknutím zde si můžete prohlédnout několik fotografií z naší historie (a současnosti).